Užívání drog představuje vážné riziko pro fyzické a duševní zdraví. Mezi nejčastější rizika přitom patří:
- fyzické zdravotní problémy, jako je poškození jater, ledvin, srdce, plic, mozku a nervového systému. Riziko infekčních chorob (HIV, žloutenka) při injekčním užívání.
- psychické problémy, tedy hlavně rozvoj duševních poruch, jako jsou deprese, úzkosti, psychózy, paranoia, nebo zhoršení již existujících stavů. Ztráta motivace, apatie, změny osobnosti.
- sociální důsledky, mezi kterými jsou na prvních místech rozpad rodinných vztahů, ztráta zaměstnání, finanční problémy, bezdomovectví, kriminalita a podobně.
- závislost, vyvolaná faktem, že návykové látky mění chemické procesy v mozku, což vede k silné fyzické a psychické nutnosti aplikaci drogy opakovat – později mnohdy stále častěji a ve větších dávkách i přes veškeré negativní důsledky.
- a nakonec může přijít to nejhorší - předávkování a smrt. Akutní předávkování může totiž snadno vést k selhání orgánů a tím pádem ke kómatu nebo dokonce ke smrti.
Zbavit se závislosti je náročný, ale většinou reálný proces, který však vyžaduje pevnou vůli a odbornou pomoc. Nejdůležitějším krokem je přiznání si problému a odhodlání s ním bojovat. Jakmile toto závislý člověk zvládne, může postupovat dále k dobrému konci. Jak?
Prvním krokem bude Detoxifikace při které se tělo zbavuje drogy pod lékařským dohledem. To pomáhá zmírnit abstinenční příznaky. Pokud má pacient dostatečně pevnou vůli, nebo nebyla závislost rozvinuta do přílišné hloubky, mohou pomoci pravidelné konzultace s terapeuty a lékaři, účast na skupinových terapiích, psychologická podpora a poradenství. Klient v takovém případě zůstává ve svém domácím prostředí.
Vyžaduje-li to stav drogově závislého člověka, je nezbytné podstoupit tak zvaně rezidenční léčbu. Jde o intenzivní, dlouhodobou léčbu v chráněném prostředí, kde se klienti učí žít bez drog, rozvíjejí sociální dovednosti a řeší hlubší příčiny závislosti.
V mnoha případech je nutná také medikamentózní léčba, při které jsou použity léky, které pomáhají zmírnit chuť na drogu, abstinenční příznaky nebo léčit související duševní poruchy.
Drogově závislí se mohou obrátit také na podpůrné organizace, jako jsou Anonymní narkomani nebo Anonymní alkoholici, které nabízejí bezpečné prostředí pro sdílení zkušeností a vzájemnou podporu od lidí, kteří procházejí podobnou situací.
Vymanit se zcela z tohoto závažného problému je velmi složité a důležitá je také důsledná prevence tak zvaného relapsu včetně následné péče: Nezbytná je dlouhodobá podpora po ukončení primární léčby, aby se zabránilo návratu k drogám. To může zahrnovat pravidelné schůzky, poradenství a podporu při začleňování se do běžného života.
Mezinárodní den boje proti drogám nám připomíná, že prevence, vzdělávání a dostupná léčba jsou nezbytné pro vytvoření zdravější společnosti. Nikdo by neměl zůstat s probblémem závislostí sám, většinou a vždy existuje cesta k lepšímu životu. Je zbytečné okamžitě takového člověka odsoudit. Nikdo z nás netuší, co další dny přinesou a zda nedojde na den, kdy pod tíhou jen těžko řešitelné situace nenapadne i nás takto zdánlivě „snadné“ odstřižení se od reality. Není to správná volba, na tom se jistě shodneme. Hlavní ale je, aby se dotyčný člověk ze svých problémů dokázal s pomocí ostatních co nejdříve vymanit.
Historie tohoto dne sahá do roku 1987, kdy OSN přijala „Komplexní mnohostranný program budoucích činností v boji proti zneužívání drog“. Krátce poté, 7. prosince téhož roku, Valné shromáždění OSN rozhodlo o vyhlášení 26. června Mezinárodním dnem boje proti zneužívání drog a nezákonnému obchodování s nimi. Datum bylo vybráno na památku vyhlášení Lin Zexuova ediktu v roce 1839, který zahájil boj proti opiu v čínské říši a vedl k tzv. opiovým válkám. Od té doby se každoročně po celém světě konají akce, kampaně a osvětové programy, které mají podpořit prevenci, léčbu a boj proti nelegálnímu obchodu s drogami.