Vážený pane primáři,
Vy, více než kdo jiný, víte, co znamená pro malé dítě náhlá hospitalizace v nemocnici. Dítě ztratí svobodu, je odtrženo od rodiny. Ale ne tak docela v případě Vašeho dětského oddělení. A za to Vám děkuji.
Dal jste mi možnost být s mým milovaným synem, který musel být pro svůj zdravotní stav obratem hospitalizován. Nečekal to ani syn, ani já. Po profesionálně a vlídně provedeném příjmu paní doktorkou Vánišovou, jsme se oba rázem ocitli na pokoji a ihned byla zahájena bezodkladná lékařská péče. A že syn byl bez pyžama? Bez přezůvek? Žádný problém.
Váš tým je zcela oddán svým dětským pacientům a za to zasluhují uznání. Zvláštní poděkování patří paní doktorce Kružíkové a staniční sestře Kateřině Votrubové.
Pro mě, jako pro rodiče, není jednoduché svěřit své dítě do rukou „cizích“ lidí. Stres, který vzniká z vědomí toho, že nemůžu ovládat a řídit, co se s mým broučkem bude dít, zahnal personál srozumitelným vysvětlením, proč a co bude následovat v péči o syna. A i když byla pokročila večerní doba, všichni kolem nás šířili vlídný úsměv.
Děkuji celému Vašemu kolektivu, že jsem mohl s už zdravým synem po pár dnech jít domů. Mně a synovi zůstane hezká vzpomínka a zdravé plíce. Už je zase aktivní a nezávislý. Děkuji celému dětskému oddělení za to, že vracíte do života radost.
Vážený pane primáři, vím, že Vás čas je vzácný, proto už jen dodám – děláte to skvěle, jen tak dál!
V úctě František Voženílek a syn Šimon