Křest monografie pana primáře Kunáška

Slavnostního křtu se mimo rodiny pana primáře (které v rámci svého projevu poděkoval za trpělivost, která mu umožnila pracovat tak, jak nejlépe uměl, i za současnou péči, jež je mu nyní zvláště ze strany jeho snachy i syna věnována), zúčastnili také pozvaní hosté z města i další přátelé autora životopisné knihy. Nechyběl mezi nimi ani významný chirurg prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., který se ujal krátkého proslovu.

„Lidi, kteří v životě zažili dramatickou situaci, dělím do dvou skupin,“ řekl na úvod profesor Pafko. „Jde o ty, kteří zažijí jednu dramatickou situaci na celý život - to jsou často mladí muži, kteří byli na prezenční vojenské službě a zažili tam moment, o kterém vyprávějí svým synům a nikomu jinému. Pak je ale druhá skupina lidí - lékaři, a zejména chirurgové mezi ně patří - to jsou lidé, kteří zažívají dramatické situace dlouhodobě… Mezi takové patří i pan primář.

Pan primář byl padesát let lékařem čáslavské nemocnice a z toho byl šestnáct let primářem chirurgického oddělení. Zajímalo mě, kolik se tady vystřídalo primářů od roku 1918. Tak tedy od vzniku Československé republiky tady bylo čtrnáct primářů. Když 100 let vydělíte čtrnácti, je to asi 7 let, kdy měl jeden primář v průměru primariát. Pan primář nejen dvojnásobně, tedy 14 let, ale dokonce 16 (!) let. To svědčí o kvalitě člověka, když si jej město tak dlouho podrží v tak významné funkci. Myslím si, že málo z vás, Čáslaváků, je tady z rodin, jejíhož některého člena by se nedotkla ruka pana primáře. To tak určitě je,“ uvedl  pan profesor na adresu zdejšího emeritního primáře chirurgického oddělení a dále se věnoval samotné knize.

„Lidé, kteří zažili mnoho dramatických situací, jako pan primář, se mohou o svoje zkušenosti s ostatními dělit ústně, nebo písemně. Pan primář zvolil podle mě velmi správně variantu publikace v monografii.
Znám mnoho lidí, kteří o sobě napsali knížku. Nejvíc knížek, z toho, co si pamatuji, o sobě napsal Stalin. Tam ale bylo strašně moc stránek a žádné myšlenky. Tato knížka má jen 60 stránek, ale je prošpikovaná myšlenkami a osudy lidí. Objemnější knížky obvykle člověk čte tak, že si podtrhne pár myšlenek, protože podruhé už v nich jen listuje a dívá se pouze na to, co si podtrhl, protože to ostatní je jen vata. Tito lidé jsou placeni od stránky. Tady je to od myšlenky, není tu nic, co by člověk podtrhával, protože by musel podtrhat celou knížku,“ uvedl profesor Pavel Pafko a nakonec vyzdvihl morální a lidský pohled na lékařské poslání, bez kterých není možné takovou profesi dobře vykonávat.

„Nerad bych mluvil o chirurgii a její dramatičnosti, každý má představu, že je to profese, spojená s dramaty. V této knížce je ale srdce. Je tam například krásně popsaná situace pana Vonšovského, to byl místní zahradník. Během operace se zastavilo pacientovi srdce a pan primář to v té knížce popisuje tak, že v tu chvíli myslel na to, že ten člověk má doma manželku, která je v pátém měsíci těhotenství a mají doma ještě jedno dítě. Většina chirurgů, když se zastaví srdce, ani nepřemýšlí nad příbuznými, ale myslí na sebe. Co bude teď, bude soud, jak to celé uděláme? Ta empatie k tomu pacientovi a jeho sociálnímu zázemí, ta mi brala dech, když jsem četl, že v této chvíli uvažoval o tom, co bude dělat jeho těhotná žena.
Tak, jak tady jsme, je to krásné, že jsme přišli, ale nebýt pana primáře, určitě by se tady našli lidé, kteří by tady nebyli, protože jejich předci mohli skončit úplně jinak. Děkuji Vám za to, co jste udělal pro Čáslav a její obyvatele. Velikost člověka není v profesi, kterou dělá, ale v jeho lidskosti,“ uzavřel význačný chirurg svoje úvodní slovo, v němž bylo řečeno vše…“

Autorovi knihy přejeme mnoho zdraví, jeho dílu mnoho úspěchů u čtenářů a jim samotným pak poučení i skvělé zážitky při čtení upřímného vyznání lékaře jeho celoživotní profesi.

Kniha Chirurgie byla můj život aneb 65 let chirurgem je k dostání v Infocentru na Žižkově náměstí.

Foto: Městský úřad Čáslav