Elektroléčba

Elektroléčba

Je fyzikální terapie, která využívá aplikace nejrůznějších elektrických proudů a impulsů na organismus. Vlivem elektroterapie dochází k lokálnímu zvýšení teploty tkání a tím zlepšení metabolismu, zvýšení propustnosti kapilár, prokrvení a svalové relaxaci, regenerační schopnosti tkání a urychlení vstřebávání otoků a hematomů.

Druhy elektroléčby:

• Ultrazvuk – mechanické vlnění, které zvyšuje lokální prokrvení, propustnost kapilár, příznivě ovlivňuje látkovou výměnu, působí spasmolyticky a zlepšuje regenerační schopnost tkání. Nejčastěji je používána při akutních i chronických bolestech zad.
• Magnoterapie – řadí se mezi moderní progresivní metody současné medicíny, je přirozená a pro organismus šetrná. Pulzní magnetické pole urychluje proces regenerace, potlačuje bolesti a záněty, v kloubech zvyšuje produkci kloubního mazu, uvolňuje svalové spasmy, má rovněž rozhodující význam pro látkovou výměnu ve všech tělesných tkáních, stabilizaci krevního tlaku,  posiluje a stabilizuje kostní tkáň.
• TENS (transkutánní nervová stimulace) – tato metoda je založena na poznatku, že vedení bolestivých vzruchů a vnímání bolesti je možno zmírnit až potlačit drážděním nervových vláken na různých úrovních nervového systému. Využívá se k léčbě nejrůznějších bolestivých stavů páteře, kloubů a šlach, bolesti hlavy, poúrazových bolestí pohybového ústrojí, fantomových bolestí (po amputacích) a dalších.
• Träbertovy proudy – nízkofrekvenční pulsní proudy mají výrazný analgetický účinek, používají se hlavně po úrazech, při bolestech páteře, jsou vhodné u degenerativních onemocnění malých i velkých kloubů, při chronických zánětlivých revmatických chorobách, k mírnění nervových a svalových bolestí.
• Elektrostimulace (impulzoterapie) – využití dráždivých účinků nízkofrekvenčních proudů. Indikuje se k prevenci ochabnutí svalů při zlomeninách, pooperačních stavech, stimuluje svaly dolních končetin a břicha u ležících pacientů. Možné je i použití při porušení střevní peristaltiky nebo při poruchách svěračů močových cest či močového měchýře.
• Diadynamické proudy – mají především analgetické účinky. Léčba zvyšuje prokrvení postižené oblasti, uvolňuje svalstvo. Hlavní indikace pro tuto léčbu představují poúrazové stavy, nemoci pohybového aparátu (bolesti páteře, artróza a další), neuralgie, neuritidy, poruchy prokrvení (Raynaudova choroba, křečové žíly, záněty žil, omrzliny, ischemická choroba dolních končetin).
• Interferenční proudy – léčba je založena na principu interference dvou středněfrekvenčních proudů přímo ve tkáni. Léčba ovlivňuje prokrvení postižené oblasti, zlepšuje výživu oblasti, způsobuje relaxaci svalů a zmírňuje bolest. Metoda se aplikuje především u chronických onemocnění pohybového aparátu, svalů, šlach, dále při zlomeninách, artroze, spondylóze, Běchtěrevovy nemoci, gynekologických zánětech, břišních srůstech a  řadě dalších.