Zemřel dlouholetý primář chirurgie MUDr. Jiří Kunášek

Zdejší pacienti se s ním mohli setkávat od 1. srpna roku 1962. MUDr. Kunášek měl v  době svého nástupu do čáslavské nemocnice již mnohé zkušenosti ze spolupráce s vynikajícími chirurgy v Plzni, Rychnova nad Kněžnou, Žabmerku či Ústí nad Orlicí. 

V čáslavské nemocnici se MUDr. Jiří Kunášek stal nejprve zástupcem primáře a později, po odchodu bývalého předchozího primáře MUDr. Luboše Mikeše, zvítězil v konkurzu na uprázdněné místo šéfa chirurgie. Na tomto postu zůstal až do roku 1994, kdy odešel do důchodu a na pozici primáře jej nahradil MUDr. Jan Spáčil. S panem doktorem Kunáškem se ale mohli pacienti setkávat i nadále, na nemocnici nezanevřel a svoji péči poskytoval až do vysokého věku. 

MUDr. Jiří Kunášek shrnul svoje zážitky z lékařského prostředí v knize Chirurgie byla můj život aneb 65 let chirurgem. Při jejím křtu promluvil také MUDr. Pavel Pafko, který mnohá fakta velmi výstižně shrnul: 

Lidi, kteří v životě zažili dramatickou situaci, dělím do dvou skupin. Ty, kteří zažijí jednu dramatickou situaci na celý život – to jsou často mladí muži, kteří byli na prezenční vojenské službě a zažili tam dramatickou situaci, o které vyprávějí svým synům a nikomu jinému. Pak je ale druhá skupina lidí, lékaři, a zejména chirurgové mezi ně patří – to jsou lidé, kteří dlouhodobě zažívají dramatické situace. Já to nenadřazuji, chirurgická práce je práce velmi často spojená s dramatem. Mezi takové patří i pan primář. Pan primář byl padesát let lékařem čáslavské nemocnice a z toho byl šestnáct let primářem chirurgického oddělení. Mě zajímalo, kolik se tady vystřídalo primářů od roku 1918. Nebudu mluvit o historii čáslavské nemocnice, ale od vzniku Československé republiky tady bylo čtrnáct primářů. Když 100 rozdělíte 14, je to asi 7 let, kdy měl jeden primář v průměru primariát. Pan primář Kunášek nejen dvojnásobně, tedy 14 let, ale 16 (!) let. To svědčí o kvalitě člověka, když si jej město tak dlouho podrží (podle mého soudu) v tak významné funkci. Myslím si, že málo z vás, Čáslaváků, je tady z rodin, jejíhož některého člena by se nedotkla ruka pana primáře. To tak určitě je. 

Vážený pane primáři, děkujeme!